Náš život se skládá z maličkostí, které nám dělají radost, a proto je dobré na ně nezapomínat...

Zbytečnosti, co nutně potřebujeme

24. srpna 2018 v 14:36 | Alžběta |  Téma týdne
Ahoj. Na svou první cestu letadlem jsem se dlouho a děsně moc těšila. Stále jsem si četla letový řád, kontrolovala, zda jsem nepopletla čas odletu a zda jsem něco nepřehlédla.
Dva dny před odletem jsem s hrůzou zjistila, že přehlédla. Každý cestující smí mít jedno zavazadlo do hmotnosti dvacet kilogramů. Není to málo? Ale otázka byla zbytečná, protože jsem věděla, že pro mě to málo určitě bude. Co potřebuji nutně, co je zbytečnost či snad přílišný luxus? Co by se mi mohlo hodit? Konečně mám zapakováno. Tak o kolik jsem překročila limit? Uf, devatenáct a půl kilogramů. Mám to jen tak tak, ale do limitu se naštěstí vejdu.
U odbavení, při vážení kufru, trochu znejistím a hloupě se usměji na slečnu u přepážky. Ale vše je naštěstí v pořádku a mě čeká krásných slunných čtrnáct dní u moře.
Během pobytu jsem nahromadila poměrně mnoho upomínkových předmětů, mušliček a hladkých oblázků. Při balení nemůžu kupodivu zavřít kufr. Co teď? Zmocňuje se mě panika, že všechny ty krásné věcičky budu muset odložit. Nakonec se zadaří. Hurá! A šup s kufrem do autobusu. Při transportu mého zavazadla přemýšlím, proč je tak těžké. Jako bych si přibalila cihlu. V tu ránu se mi vybavuje kupa suvenýrů. Odmítám se však s kterýmkoli rozloučit, tak nějak mi už přirostly k srdci. Pochybuji, že se vejdu do dvaceti kilogramů. Přemýšlím nad různými výmluvami. Co třeba: "Můj kufr sice váží o trochu víc, ale já zas o trochu míň." Odbavení nakonec proběhne bez komplikací, jen dispečerka se přiblble usmívá.
Jakmile začnu doma vybalovat, říkám si, to mám věciček, které mi připomenou dovolenou. Kam je dám? Ať koukám, jak koukám, nevidím pro ně vhodné místo. Než nějaké najdu, dám je do krabice... Už jsou to čtyři roky a tretky od moře jsou stále v krabici.

Takových drobných příhod se mi za život jistě stalo nespočet. Snažím se si nějakou vybavit...
Nenapadá mně nic konkrétního, ale mám určitě mnoho věcí, bez kterých bych se zcela jistě obešla, a přesto jsem je musela mít. Od aplikací v mobilu přes obleení a kosmetiku až k časopisům, které si schovávám. Vím, že by mi nechyběly, a nedokážu se jich vzdát. Ale učím se to, protože vím, že bez takových věcí se nám všem dýchá a žije líp...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Hledač Zdeněk Hledač | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 17:14 | Reagovat

znám :-)

2 Martina Martina | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 18:32 | Reagovat

:D To je hezký příklad zbytečností, prostě je tam nemůžeš nechat! Nevadí, že za pár dnů ani pořádně nevíš, že jsou. :-) Ale bez toho by to cestování nebylo to pravé ořechové. :-)

3 Platan Platan | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 20:00 | Reagovat

Krásny príklad priamo zo života. Preto suveníry nekupujem :-D

4 Alžběta Alžběta | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 20:05 | Reagovat

Díky za všechny vaše názory a komenty. Jsem ráda, že se mnou někdo soucítí... ;-)

5 K. K. | E-mail | Web | 25. srpna 2018 v 18:59 | Reagovat

Pobavilo mě, že kufr má sice víc, ale ty míň. :-D

6 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 26. srpna 2018 v 15:39 | Reagovat

A tak to prostě je. :D Zařazuji do výběru na téma týdne. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama